Jestli existuje nějaká soutěž, kterou bychom rozhodně nevynechali bude to ta v Měrotíně. Tudíž jsme se 17.8. vydali na další kolo ONL. Tréninky jsme rozhodně neflákali, ba naopak, dřeli jsme a pomalu se i modlili za kvalitní čas, který už by byl potřeba.
Na řadu jsme šli až 40. takže jsme mezitím mohli pozorovat jak se daří či nedaří našim soupeřům. Po nějaké době bylo ale potřeba zahřát naší žlutou krásku a protáhnout naše unavené a ztuhlé svaly.
Základna nachystaná vcelku na pohodu a mohlo se jít na věc. Start vyšel na jedničku, základna vypadala, že taky klapla. Akorát košík byl tak napůl, ale doufali jsme, že nás podrží. Voda protékala hadicemi o sto šest a náš útok se zastavil v čase 18:94. No, radost jsme měli obrovskou a mysleli si, že jsme konečně prolomili tu naši smůlu, co se nás tak držela. Ani jsme nemrkli a už na nás mával červený praporek hlavního rozhodčího. Smůla se nám tentokrát přilepila na koš, který si vesele zůstal v kádi.
Potrženo sečteno, další NP do sbírky. No nic, nedá se nic dělat a my stále musíme doufat v lepší výsledek. Nemá cenu házet flintu do žita jenom přece není ještě konec sezóny.
Jako už klasicky, není čas ztrácet čas, hurá trénovat!
